Podklady pro tuto zprávu poskytli zástupci všech typů ústavních zařízení spadajících do gesce Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, z různých lokalit v České republice, kteří zastávali různé pozice ve svých zařízeních, v rámci řízených skupinových diskuzí.
Výzkum se zaměřil výhradně na hledání a identifikaci problémů a bariér, což znamená, že se soustředil pouze na problematické aspekty péče a opomíjel takové, které účastníci považovali za běžné, standardní, zvladatelné a neproblematické.
Podle zprávy představuje zásadní problém změna kategorie dětí v ústavní péči. Proměnily se charakteristiky dětí, které do ústavní péče přicházejí. Problémem je také podle zprávy pozdní identifikace ohrožených dětí a také jejich dlouhodobé setrvání v ohrožující situaci, které neprovází žádná změna, přestože zde dochází k podpoře rodiny různými způsoby. Do ústavní péče směřují děti vyžadující mimořádně náročnou péči, např. děti s duševním onemocněním, psychiatrickou diagnózou a souvisejícími dalšími vážnými problémy nebo děti s mimořádně vážnými výchovnými problémy.
Legislativa upravující ústavní péči je zastaralá a potřebovala by úpravu. Je třeba se také zaměřit na specializaci zařízení, která je zatím v praxi nefunkční.
Zpráva uvádí, že jsou poddimenzované personální standardy, které jsou jeden z hlavních důvodů, proč je péče organizována do velkých skupin dětí, neumožňují individualizovaný přístup k dětem.
V systému chybí krizové zařízení pro děti s poruchami chování, externí odborníci, které mohou zařízení využívat. Chybí především dětští psychologové, psychiatři a adiktologové. Kritickým bodem péče o svěřené děti je také komunikace a spolupráce s rodinou.
Celou zprávu k výzkumu najdete zde – výzkumná část a analytická část.
Rádi se něco dozvíte i z dalších výzkumů? Na našem webu se můžete dočíst o těchto výzkumech a studiích.