Kdo je PhDr. Petra Winnette, Ph.D.?
Psychoterapeutka, pedagožka, vědkyně, specialistka na sociální vývoj a attachment.
Je autorkou řady odborných publikací, přednáší na mezinárodních konferencích. Spolupracuje se světově uznávanými odborníky na sociální vývoj dítěte a psychoterapii následků adverzních dětských zkušeností.
V roce 2003 založila a od té doby řídí Institut rodinné péče Natama, je zde odborným garantem.
Petra Winnette osobně a také prostřednictvím práce Institutu Natama přinesla do České republiky řadu moderních a vědecky podložených metod a poznatků. Například profesionální pěstounskou péči, téma adverzních dětských zkušeností (ACE), teorii attachmentu v souvislosti s rodičovstvím a NRP, komplexní vývojové trauma, Dyadickou vývojovou psychoterapii, využití vývojové afektivní neurovědy a další. Díky její pedagogické a publikační činnosti se podařilo tato témata rozšířit do celé České republiky i na Slovensko.
Co Vás do oblasti náhradní rodinné péče přivedlo? Bylo to nějaké osobní téma?
Nikoliv náhradní rodinná péče jako taková. Byly to následující momenty: můj velký zájem o vývoj mozku a chování, a o to, jak adverzní dětské zkušenosti ovlivňují vývoj mozku a chování do dospělosti. Vědou podložené přesvědčení, že dítě (mozek) pro zdravý vývoj nezbytně potřebuje rodičovskou péči. Kolem roku 2000 péče o potřebné děti a systém NRP fungoval podobně jako v roce 1970. Byl naprosto zásadním úkolem toto změnit. A to byla motivace pro vznik Institutu Natama jako pilotního projektu pro zavedení vědy, poznatků dobré praxe ze zahraničí a moderních metod práce a forem péče o děti do Česka.
Čeho jste chtěla dosáhnout? Co bylo vaším cílem?
Přinést moderní vědecké poznatky do ČR. Pilotně ukázat, jak funguje profesionální pěstounská péče, specifická terapie pro děti s ACE, jak je možné učit rodiče a rozvíjet rodičovské schopnosti, jak připravovat kvalitně a efektivně budoucí osvojitele a pěstounské rodiče a další oblasti. A realizovat institut rodinné péče (Natama), který by nejen přinášel nové poznatky a metody práce do ČR, ale také poskytoval služby v souladu s tím, co je ve světě uznáváno jako odborně a vědecky podložená dobrá praxe. Říká se tomu “evidence based”, to znamená, že máme vědeckými studiemi podložené postupy, které jsou bezpečné a k prospěchu našim klientům.
Podařilo se dosáhnout toho, oč jste usilovala? Co konkrétně se podařilo a co ještě ne? Od čeho jste upustila? Co považujete za nejdůležitější úspěch, na kterém jste se podílela?
Podařilo se všechno, Ale taková práce nikdy nekončí. To je na tom to nejkrásnější. Natamě je letos 20 let, a i když se daří vše, co jsme si předsevzali, máme pořád nové obzory, cíle a úkoly před sebou. Také věda jde stále dopředu, a tak se musíme pořád učit. A od těch nejlepších kolegů z celého světa!
Co Vám nejvíce komplikovalo/komplikuje Vaše úsilí?
Jednoduše: Hloupost, nevzdělanost, nečestné jednání, omezenost… Prostě běžné lidské vlastnosti, které všichni známe. Když člověk usiluje o něco nového a také přináší nové zdroje, setká se také s žárlivostí, snahou ukrást a využít, chlubit se vaším peřím a dělat si z toho vlastní business. Nic nového pod sluncem. Popravdě to ale naši práci nekomplikuje. Je to běžná součást života i života odborného. Je to vyváženo mnoha skvělými kolegy, spolupracovníky, studenty, díky kterým se naše práce dostala do celé republiky a žije tam.
Co na tom pro Vás bylo/je osobně nejtěžší?
Nic. Po celou dobu jsem vděčná, že dělám velmi zajímavou práci, pořád se učím, setkávám se se skvělými lidmi, poznávám. Co může být lepšího!
Kterou změnu zákona považujete za nejpřínosnější, která změna Vám zlepšila Vaši práci?
Zákon, který umožnil pěstounskou péči na přechodnou dobu, pomohl mnoha miminkům i starším dětem z ústavní do rodičovské péče. To je zásadní positivní změna. Nezlepšila přímo naši práci, ale protože zlepšila život a perspektivu mnoha dětem, tak potažmo zlepšila i naši práci.
Jak se Vám dařilo/daří skloubit Vaši práci s osobním a rodinným životem?
V pohodě. Vejde se mi toho do hlavy hodně. Pořád o něčem přemýšlím nebo něco tvořím, učím se a objevuju. Moje okolí ne na to zvyklé. Můj manžel je psycholog, o mozku, vývoji, metodách práce, a hlavně o vědě si rádi a často povídáme. Je to moc prima.
Co Vás při Vaší práci osobně nejvíce posunulo a jak?
Když jsem se rozhodla věnovat vývojové neurovědě a propojovat ji s poradenskou a terapeutickou prací s dětmi a rodinami. Není to lehké stavět most mezi vědeckým výzkumem a praxí v oboru péče o děti nebo psychoterapie. Věda v oblasti psychologie a psychoterapie mi v Česku velmi chyběla. Obrovsky mne těší, že mám už šest let vlastní laboratoř, děláme výzkumy a od roku 2017 spolupracuji s prestižní Kolumbijskou univerzitou v New Yorku, s neurovědeckou laboratoří.
Proč myslíte, že je v této oblasti tak málo mužů (profesionálů)?
Výplaty… Pomáhající profese a péče o děti je typicky více výsadou žen. Protože jsme si rovni, ale také ženy mají často pro tuto oblast velké vlohy, je to přirozený jev. Nevidím v tom problém. Když vedu výcvik ASTRA DDP, vždy máme muže ve skupině. Budoucí otcové jsou také členy výcvikových skupin žadatelů. A jsou vždy skvělí.
Kdybyste věděla to, co dnes, šla byste do toho znovu?
Ano. Anebo bych dělala něco podobného v jiné oblasti. Miluji profesi učitele nebo lektora. Maluji obrazy. Velmi mě baví věda. Mám čtyři psychoterapeutické výcviky a všechny metody používám s dětmi, rodinami, a také s dospělými. Fungují obecně, tedy pro všechny lidi, nejen pro NRP. Ráda pracuji s lidmi. Ale také se ráda soustředím, tvořím, píšu a pracuji v klidu o samotě.
Mým cílem nebylo a není věnovat se doslovně náhradní rodinné péči. Mým motorem je pomáhat dětem a lidem žít zdravý a šťastný život. Tam moje práce směřuje. Náhradní rodinná péče je úžasný prostředek, který může pomoci dětem, o které se jejich biologičtí rodiče nestarají, aby dostaly to nejzásadnější, rodičovskou péči. Také pomáhá jejich adoptivním nebo pěstounským rodičům. Když se dělá dobře. A co to znamená? Dobrá otázka. Pojďme na to přijít!
A ještě nakonec chci zmínit něco velmi důležitého. Pěstouni i adoptivní rodiče dělají něco nesmírně důležitého. Nabídnout sama sebe, svoji rodinu, svůj život dítěti, které to potřebuje, vyžaduje velkou odvahu, lásku, spoustu času a trpělivosti. Bez nich by bylo mnoho životů ohroženo, mnoho dětí by v dětství, ale také později v dospělosti trpělo a možná by to zmařilo jejich šanci na šťastný zdravý život. Jsou to mimořádní lidé a mají moji velkou úctu a obdiv.
Zaujaly Vás rozhovory s osobnostmi NRP?
TADY najdete další inspirativní rozhovory!
