Senzorická integrace je schopnost mozku přijímat a následně zpracovávat a propojovat informace, které přicházejí ze všech našich smyslů. Nejen ze smyslů jako je hmat, čich, chuť, sluch, zrak, ale i vnitřní vestibulární systém (rovnovážný aparát) a propriorecepce (polohocit, pohybocit). Mozek potřebuje všechny informace ze smyslových orgánů správně zpracovat, aby mohl člověk adekvátně reagovat na vnější prostředí. Tím umožňuje se od narození učit. Ve zkratce řečeno: malé dítě potřebuje svět umět vnímat dobře všemi smysly a veškeré takto získané informace propojit. Tím si tvoří obraz o světě, učí se správně reagovat a získávat dovednosti pro fungování v něm. Integrace smyslových vjemů a rozvoj vedení smyslových drah je tedy zcela zásadní pro správný vývoj dítěte.

Pokud dojde k poruše senzorické integrace, projevuje se to různými způsoby v závislosti na věku. Kojenci, batolata mohou mít potíže se spánkem, jídlem, nedokáží se uklidnit, často pláčou, reagují dráždivě na svlékání, oblékání, neochotně se chovají v náručí. Mimojiné jsou úzkostní v poloze na bříšku, mají odlišný psychomotorický vývoj, jsou pasivní, nemají potřebu objevovat svět. U starších dětí se pak připojuje citlivost na zvuk, ostřejší světlo, dotyky, potíže v samoobsluze, úzkost z nových věcí, včetně rozmanité stravy, neobratnost, slabá jemná motorika. U předškoláků a školáků pak nechuť kreslit, psát, obtíže se čtením, neadekvátní reakce až agrese, neadekvátní vnímání bolesti.

Terapie poruchy senzorické integrace probíhá ve speciálně upraveném prostředí, kde dochází k oslovení veškerých smyslů. To následně stimuluje dítě k pohybu a aktivitě. V takovéto místnosti bývá nejčastěji umístěna houpačka, závěsná síť a žebříček, balanční pomůcky, tunel na prolézání, předměty z různých materiálů a mnoho dalšího.

Více informací:

• web Šance dětem

---