22. září
Už skoro 14 dní jsme na krajském úřadě nahlášeni, že jsme volní, odpočatí a připravení převzít do pěstounské péče na přechodnou dobu další dítě. Telefon tedy nosím stále všude s sebou.
25. září
Je to tady. Volá sociální pracovnice, zda bychom mohli převzít do péče další dítě. Je to novorozené miminko. Rodiče jsou závislí na drogách. Bude se čekat, zda nastoupí léčbu a budou moci převzít dítě. Ještě se ozval někdo ze širší rodiny, že zvažují, zda by péči o dítě mohli převzít oni. Další informace budou zítra.
26. září
Volá sociální pracovnice, že miminko do širší rodiny zatím nepůjde. Teta miminka, která projevila zájem pečovat, má dvě děti, kterým je 4 a 6 let, tak i kvůli nim chce trochu počkat, jak se situace bude vyvíjet. Budeme ho tedy přebírat do péče my. Jedeme do porodnice, kde se potkáváme se sociální pracovnicí. Zjišťujeme, že u miminka je maminka a tatínek, kteří přišli na návštěvu. Zajímá je, jak pěstounská péče na přechodnou dobu funguje a celou dobu při povídání se rodiče střídají a chovají něžně miminko v náručí.
27. září
Volá soudní vykonavatel, že je připraveno předběžné opatření a miminko si tedy můžeme vyzvednout. Jsem v porodnici. Rodiče dnes vůbec nedorazili. Paní doktorka je na sále, musím na ní prý počkat. Chovám miminko a procházíme se na chodbě. Konečně nás paní doktorka zavolá k sobě, dá nám papíry. Jedeme domů.
28. září
Noc byla celkem náročná. Miminko spalo neklidně, stále se budilo a vrzavě kňučelo. Několikrát jsem ho uspala v náručí, ale jakmile jsem ho vrátila do postýlky, opět se začalo budit.
Otevírám mail od sociální pracovnice, rodiče miminka mají zájem o setkávání a budeme tedy domlouvat tzv. asistované kontakty. Při setkáních s rodinou dítěte je totiž vždycky dobré, aby ho někdo nezávislý moderoval a aby se odehrávala v neutrálním prostředí.
Rozbíháme normální péči. Mlíčko po třech hodinách, mezitím přebalování, spinkání a tulení a povídání. Miminko je stále dost neklidné.
Do kufříčku, který nosí děti na výtvarku v první třídě, jsme začali shromažďovat poklady miminka, třeba pásku z ručičky z porodnice, leukoplast se jménem, které mu nalepili na hrudníček. V počítači si vytvářím nový deníček dítěte.
29. září
Přes den i v noci je miminko stále neklidné. S manželem se domlouváme, kdy je ochoten mě vystřídat, abych vůbec někdy spala, ale zároveň aby byl on přes den schopen pracovat.
30. září
Chystáme se za paní doktorkou. Přestože anamnéza miminka není zrovna jednoduchá, raduje se, že je miminko celkem v pořádku. Domlouváme se na další návštěvě za 14 dní.
1. října
Jdeme s miminkem na úřad za sociální pracovnicí pro rodný list, tak máme možnost probrat i scénáře toho, co přichází v úvahu v příběhu miminka. Zatím budou zahájeny kontakty, kterých se mohou účastnit rodiče i prarodiče. Pokud by se prarodiče rozhodli převzít miminko do péče, mohlo by do měsíce k nim. To by bylo tedy opravdu úžasně rychlé řešení.
2. října
Dneska ještě musím na úřad práce nahlásit, že máme v péči další miminko kvůli výplatě příspěvků. Stojíme někdy ve stejné frontě jako rodiče, kteří dítě odložili. Úřednice už má předvyplněné formuláře, jen potřebuje doplnit osobní údaje miminka. Je milá, všechno s námi vyřizuje s obrovskou ochotnou a zájmem o miminko.
6. října
Tak dnešní noc byla opravdu náročná. Téměř do dvou hodin nemohlo miminko v klidu usnout, ačkoliv bylo najedené a přebalené. Na chvilku se vždycky zklidnilo, ale pak se znovu dalo do pláče. Přitom se dostávalo do mírné tenze. Už se to párkrát při usínání objevilo, ale takhle dlouho a intenzivně to zatím neprobíhalo. Tiším ho, nosím a hladím. Pak konečně usnulo, i když se do rána ještě několikrát vzbudilo.
12. října
U miminka se hodně projevuje neklid, který je pravděpodobně způsoben tím, že maminka v těhotenství brala pervitin, možná i něco dalšího. Největší neklid přichází pozdě večer a v noci, když je všude klid. Budí se třeba 15x za noc ostrým pláčem. Ještě že je manžel ochotný mě občas nechat dospat a umí se o miminko také postarat.
18. října
Miminko je stále neklidné, hlavně před spaním a v noci. Kolem deváté večer přichází velký atak neklidu. Je to vždycky těžké, když ten bezmocný malinký uzlíček naříká a neví, jak si pomoci. Někdy si vezmu miminko do šátku. Mám tak volné obě ruce a můžu ho hladit od hlavičky až k nožičkám. Zmírňuje to napětí miminka. Držím tě, broučku. Jsem tu pro tebe.
25. října
Dnes volala sociální pracovnice. Ozvala se jí maminka miminka. Na léčbu stále nenastoupila., ale chce miminko vidět. Hledáme tedy s mou klíčovou pracovnicí společné termíny, kdy bude volná místnost pro asistované kontakty a posíláme sociální pracovnici několik termínů.
1. listopadu
Jupí, miminko vykouzlilo při povídání se mnou včera nádherný úsměv!
Byli jsme na kontrole u paní doktorky. Miminko zatím dobře prospívá a přibývá na váze. Jen ten večerní neklid se objevuje pořád.
Včera u nás byla na návštěvě sociální pracovnice. Rodiče se jí od minulého týdne neozvali. Ozývá se jí ale teta miminka. Rozhodla, že jestli rodiče miminka nenastoupí na léčbu a nezačnou projevovat opravdový zájem, podají si návrh k soudu na svěření dítěte do péče. Mezitím by se rádi s miminkem potkávali, aby je miminko znalo.
8. listopadu
Rodiče se zatím neozvali. V týdnu jsme se ale potkali s tetou miminka. Cítila se provinile, jako by mohla za to, že rodiče miminka nefungují. Po setkání nám napsala, že se jí moc ulevilo, že je ráda, že zatím může být miminko u nás a že nám moc děkuje, že se o něj staráme.
Mám z té zprávy velkou radost, jsou to vždycky takové milé okamžiky, když se podaří prolomit nedůvěru.
16. listopadu
Tento týden přišla na návštěvu teta miminka i se svými dvěma dětmi. Bylo to úžasné setkání. Podařilo se mi udělat pár krásných fotek, tak mu je přidám do deníčku. Maminka miminka prý už přestala sociální pracovnici zvedat telefon. Teta nám řekla, že už dál čekat nebude a že si podá návrh k soudu na svěření miminka k ní do rodiny.
22. listopadu
Návrh na svěření miminka do péče tety je u soudu. Sociální pracovnice navrhla, ať už se s tetou potkáváme co nejvíc. A že o víkendu už by si mohli vždycky ráno vyzvednout miminko a vrátit ho večer, aby si všichni na novou situaci zvykli.
24. listopadu
Dneska přivezla teta na návštěvu pár věcí, které už pro miminko mají, abychom je začali používat, že si je odvezou při definitivním předání pak s miminkem. Jejich věci voní jinak. Také se s námi radili, jak je má v budoucnu miminko oslovovat. Bylo by lepší, aby jim říkalo „teto“, „strejdo“. Ale jak to udělat, když ostatní děti je oslovují „mami“, „tati“? Jen jim říkáme, že je dobré miminku od začátku říkat věci pravdivě a klidně, aby z jejich nejistoty nemělo pocit, že je špatné ono samo. A že právě s deníčkem můžou dítěti vyprávět jeho příběh.
26. listopadu
Volá sociální pracovnice. Soudkyně si prý pospíšila a předběžné opatření, se kterým může miminko přejít do rodiny tety, je prý už vystavené. Večer miminko uspávám a vím, že ho už za pár dní bude místo mě uspávat jeho teta. Je to vždycky zvláštní směs pocitů, ale převládá radost, že se všechno zvládlo tak rychle.
27. listopadu
Dneska si přijela teta pro miminko a vzala ho poprvé k nim na celodenní návštěvu. Dali jsme jim na papíře napsané všechny potřebné návody – jak připravit mlíčko, v kolik hodin papá a jak přes den spinká.
28. listopadu
I dneska si přijela teta pro miminko. Jsou plni zážitků, a tak vyprávějí, jak se miminko dneska na jejich děti usmálo a jak je roztomilé. A taky vyprávěli a smáli se, jak je potkali sousedi a divili se, že mají miminko. Tak jsme se bavili i o tom, co vlastně mají říkat okolí. Doporučili jsme jim, ať si najdou nějakou organizaci, která pomáhá náhradním rodinám. Tam jim pomohou, až budou potřebovat řešit i to, jak s dítětem mluvit o tom, že se narodilo někomu jinému z rodiny a proč vyrůstá u nich.
30. listopadu
Dopoledne mi volá teta, že jim pošťák přinesl rozhodnutí soudu. Tak dneska je den D. Odpoledne se u nás všichni schází. Přijíždí naše klíčová pracovnice, teta, strejda a jejich dvě děti. Je krásné vidět pohromadě celou novou rodinu miminka, bude mít pro sebe tolik náručí! Pak už zbývá jen pořídit pár fotek při odjezdu, které ještě přidáme do deníčku. Aby miminku později mohla jeho rodina vyprávět, jak probíhaly první měsíce života. Tak a jsou pryč. Vracíme se do bytu. Ještě to tam voní po miminku, které právě odjelo domů.
1. prosince
Uklízím lahvičky, hračky a plínky. Chvíli je nebudeme potřebovat. Zase se to podařilo. Miminko u nás bylo krátce, sociální pracovnice i soudkyně byly úžasné a rychlé. A rodina, kam miminko odešlo, byla moc fajn. Žádné předání není jednoduché, ale moc mi pomáhá, když vím, že všichni chceme pro děťátko to nejlepší. Chceme, aby mělo rodinu, místo, kde ho budou milovat a chránit. Naše miminko takovou rodinu našlo.
Rádi byste si přečetli další příběhy? Na našem webu najdete celou kategorii příběhy rodin!