Jakmile se v Soukromém dětském domově SOS 92 dozvědí, že k nim přijde nové dítě, ihned se zaměřují na práci s rodinou.
Je důležité, aby rodiče viděli, kde jejich dítě bude, kdo se o něj bude starat. Rodina se dozví, že s ní pořád počítáme, že umístěním dítěte mimo rodinu jejich rodičovská úloha nekončí, právě naopak. Jejich rodičovská práva jsou jim pravidelně připomínána a jsou zapojováni do péče o dítě úměrně jejich schopnostem.
vysvětluje Tereza Jandová, ředitelka
Důležité podle ní je naplánovat a vědět, jak budou fungovat kontakty v době, kdy je rodina nařízením ústavní výchovy takto roztržena.
Setkávám se s rodiči, kteří mají různé zkušenosti se systémem péče o ohrožené děti, závislostmi, svými rodinami, násilím, ústavní či pěstounskou péčí, kriminalitou. Jejich zkušenosti je významně ovlivnily v jejich chování a možnostech rozhodování. Je třeba ale u všech hledat způsob, jak kontakt oběma stranám pomoct bezpečně umožnit.
upřesňuje Tereza Jandová
V Soukromém dětském domově SOS 92 dělají s dětmi od začátku genogram a strom života. Podle vedení domova je to skvělý start pro navázání vztahu s dítětem a poznání, koho v rodině má a jaký vztah má s jednotlivými členy rodiny.
Už z intonace hlasu je znát, které období je pro ně dobré, kdy to ve vztazích vázne, případně jaké období je pro ně těžké. U nás ale máme pravidlo: Nesuď rodinu ani dítě. Přijmi je takové, jací jsou.
vysvětluje Tereza Jandová
Na webových stránkách domova nenaleznete fotky dětí. Místo toho pro ně vychovatelky fotí jejich významné momenty ‒ když jde dítě do 1. třídy, když se naučí plavat nebo jezdit na kole ‒ a zakládají fotoalbum. To všechny děti podle Terezy Jandové milují. Na začátku jim pak vychovatelky nechávají prostor, kam se mohou vložit fotografie z jejich minulosti.
upřesňuje Tereza Jandová
Do alba vkládáme jakékoliv vzpomínky, například dopisy Ježíškovi, a povídáme si o nich. Dítě album dostane, když odchází. Je úžasný moment, když spolu všichni sedíme na gauči a prohlížíme si, jak vyrostlo, co zažilo, co dokázalo!!! I malé děti to zajímá a chtějí svá alba. Myslím, že jim to dodává sebehodnotu:
„Jsem vidět, tohle už umím, toto jsem dokázal…“
Díky fotkám se dá také pracovat s identitou dítěte a pokud se podle Terezy Jandové rodině dobře vysvětlí, proč je pro ně důležité vidět se jako malé, znát svoji minulost, může to být pro dítě náramně prospěšné.
Odložené děti jsou živé bytosti, je důležité s nimi mluvit a dávat jim najevo zájem. Že se s nimi počítá, jinak je to bezmoc a prázdnota.
vysvětluje Markéta, která vyrostla v ústavním zařízení
