Eliško, jak nejlépe pracovat s tradicí Ježíška s dětmi v náhradních rodinách? Jde mi především o to, zda je vůbec vhodné u našich dětí s touto tradicí začínat a tvrdit jim, že dárky nosí právě Ježíšek?
Chápu, že se rodiče z náhradní rodinné péče mohou obávat, že hovory o Ježíškovi a smyšlených příbězích o tom, jak nosí dárky on a není vidět, mohou v dítěti později vyvolat nedůvěru vůči rodiči. Nicméně vše se dá rozumně řešit a vzít si z toho to dobré.
Třeba psaní Ježíškovi svá přání je hezká tradice. V první řadě se s dítětem bavíme o tom co chce, po čem touží a učíme ho tak vyjadřovat svá přání. Hezká tradice je i to, že děti pro Ježíška něco na oplátku vyrobí nebo namalují, a tak se naučí také obdarovat, nejen očekávat dárek – přijímat. Vždyť to je základní princip Vánoc – darovat a přijímat.
Obecně si myslím, že je pěkné s dítětem dopis psát a zároveň s ním i mluvit o tom, že některé dárky dostane od rodičů, protože na Vánoce je zvyk obdarovat druhé. Dítě tak chápe již od začátku, že některé dárky jsou od rodičů, a proto i přechod od úplné fantazie – že dárky nosí Ježíšek – je plynulejší k tomu, že dárky si dáváme navzájem.
Psaní dopisu a hovoření o přáních je i cestou k hovoru o tom, že některé dárky dostat nemůžeme. Pokud si dítě přeje například živého poníka, touží po něm a je to jeho sen, můžeme s ním mluvit o tom, proč si ho přeje, a že mít poníka v obýváku asi moc nepůjde, ale jestli by třeba nestál o to, že by se za poníkem mohl jít podívat, nakrmit ho a třeba se i projet. V situacích, kdy dítě necháme v představě, že Ježíšek zvládne přinést všechno, spíš dochází u dítěte ke zklamání. Můžeme tak zachovat hezké tradice psaní dopisů, těšení se na překvapení a zároveň v tom ponechat dětskou hravost a realitu toho, že se obdarováváme navzájem.
S dětmi bývají Vánoce hodně jiné, než v době kdy jsme je ještě slavili jako bezdětní. Máte, Eliško, nějakou radu, jak držet tradice a zároveň si Štědrý den hezky užít s dětmi?
Já ráda říkám, že trávit Vánoce s dětmi je jako když je trávíte poprvé s novým partnerem. Protože tam také zjistíte, že jste každý ze své původní rodiny zvyklý na něco jiného. Někde se třeba vánoční stromeček zdobí už týden před Vánoci, jinde až na Štědrý den, někde se bramborový salát dělá tak a jinde zase jinak, někde se jí na Štědrý večer kapr a jinde zase kuřecí řízky. A mohla bych pokračovat. Vy přece v takovou chvíli s partnerem hledáte, jaké budou ty vaše společné Vánoce, a které zvyky a tradice si necháte, a které vám třeba ve vaší společné domácnosti nevyhovují a prostě vám nedělají radost, tak je třeba držet ani nechcete.
Stejně by to mělo být i s dětmi. A děti by v tomhle měly mít přednost, protože ty si nedokážou tak dobře racionálně zdůvodnit tak, jak dospělí.
Takže je bezva si otevřít hlavu novým, někdy možná i nekonvenčním, řešením?
Přesně tak. Vždy je důležité se domluvit a říct si, co by všem vyhovovalo, a ptát se samozřejmě také dětí. Třeba některé rodiny si dárky nadělují už na Štědrý den ráno. Nebo mě napadá, že na zmírnění stresu by bylo možné některé dárky dát dítěti, už během Štědrého dne s tím, že mu řeknu, že jsou ale ode mě. Také je možné si vymyslet nějaké své úplně nové tradice – hlavní na tom je, aby nás to bavilo, těšilo a byla to pokud možno pořádná legrace.
Mně se obecně líbí to, že nenecháme vyprchat podstatu Vánoc a jejich kouzlo, které je v trávení společného času, tradici a upevnění rodiny. Pro děti udělat Vánoce víc o tradicích třeba tím, že uspořádáme společně pečení s více dětmi, zdobení stromku nechat třeba taky na dětech, aby byl stromeček podle jejich představ. Dát dětem kouzlo Vánoc i jinak než jen v dárcích.
