Vysvětlete prosím, co je cílem psychologického posouzení?
Cílem psychologického vyšetření, jakožto jednoho z článků procesu odborného posouzení zájemce o náhradní rodinnou péči, je za mě odpovědět na otázku: „Je zájemce schopen vytvořit bezpečné a dostatečně stimulující prostředí pro přijaté dítě?“ Sleduji naplnění určitých charakteristik a rizik, dle jejich zhodnocení pak následně doporučuji nebo nedoporučuji, aby byl daný zájemce zařazen do příslušné evidence. Provádím diagnostiku osobnosti, kdy je cílem vyloučit takovou osobnostní patologii zájemce, která by v budoucnu mohla mít neblahý vliv na výkon náhradního rodičovství či dokonce ohrožovala přijaté dítě. Hodnotím však komplexně i další faktory, jako jsou motivace, rodinná anamnéza, vztahy a kultura rodiny, výchovné předpoklady. Velmi důležitým podkladem pro mě je nejen obsah spisové dokumentace o zájemci, který přichází z jeho ORP, ale též i podklady získané v procesu, jako je zpráva z přípravného kurzu.
Jak u vás psychologické posouzení probíhá?
Kladu důraz na variabilitu a individualitu, tzn. že se snažím volit přístup k zájemci dle jeho potřeb a doposud známých charakteristik. Používám různé diagnostické techniky, jako je rozhovor, pozorování, standardizované psychologické testy i dotazníky, projektivní metody (např. kresba). Vždy však volím nezbytné minimum testů, snažím se zájemce nezatěžovat. Na vyšetření si dávám dostatek času, s většinou zájemců se kontaktuji opakovaně. Neméně důležitou částí je pro mě kontakt a vyšetření dětí v rodině žijících. Zájemci s dětmi vyjadřují často obavy, zda jejich dítě bude podstupovat nějaké zdlouhavé testy. Toho se u mě obávat nemusí. Kontakt s dětmi je pro mě užitečným podkladem pro pochopení atmosféry v rodině, kultury rodiny, výchovných přístupů. Zjišťuji také specifika dětí již v rodině žijících a ptám se, zda přijetí dítěte do rodiny nebude pro děti v rodině žijící neúnosnou zátěží či v nějakém ohledu riziko. Vyšetření dětí probíhá v klidné atmosféře, děti to většinou vnímají jako rozhovor, kde si hrají nebo něco kreslí. Při jejich vyšetření používám nejčastěji metody projektivní (kresba, práce v terapeutickém pískovišti, práce s obrázkovými kartami) a metody z diagnostiky rodinného systému (např. test, při němž se zjišťuje atmosféra v rodině pomocí figurek). V současné době probíhá proces přeměny podoby psychologického vyšetření na legislativní úrovni. Doufám, že tato přeměna přinese více variability a individuality do celého procesu a bude změnou k lepšímu.
Mají se na psychologické posouzení žadatelé nějak připravovat, nebo naopak?
Příprava na psychologické vyšetření není nutná. Nicméně je dobré přemýšlet o svém záměru a umět ho formulovat. Je také dobré, když zájemce přichází na psychologické vyšetření odpočinutý, není třeba po noční směně nebo u něj neprobíhá nějaká nemoc. To pak mohou být výsledky testování i celého vyšetření negativně ovlivněny. Někdy se může stát, že termín vyšetření se životně střetne s nějakým nepříjemným momentem v životě zájemce, např. s nedávným úmrtím v rodině. Doporučuji o těchto věcech otevřeně komunikovat a dokázat si říci např. o jiný termín.
Mají se žadatelé obávat, že by mohli na nějaké otázky odpovědět „špatně“? A následně proto nebýt schváleni?
Není třeba. Někdy zájemci sdělují, že nerozuměli určité otázce v testu nebo v dotazníku, a že tudíž na ni neodpověděli „správně“. Nejsou však dobré ani špatné odpovědi, jsou jen odpovědi více či méně přiléhavé, více či méně upřímné. Jedna nepřiléhavě zodpovězená otázka však nedoporučující stanovisko psychologa nedělá, ani dvě. Doporučuji komunikovat své postoje, přání i záměry otevřeně, vždy je možné hledat cestu. Ta se hledá snáz při upřímné a otevřené komunikaci.
Někteří žadatelé za sebou mají těžké zkušenosti či traumata. Může to být důvodem k zamítnutí žadatelů?
Ano, pokud tyto jejich zkušenosti či traumata nějakým způsobem ovlivňují jejich kompetence pečovat o přijaté dítě. Zájemci by pak mohli v důsledku svých zažitých životních útrap pečovat o dítě neadekvátně či ho ohrožovat v naplňování jeho potřeb.
Někdy se setkáváme s otázkou, zda a jak moc vadí, pokud jeden z páru v minulosti absolvoval léčbu u psychiatra, případně je u něj stále léčen. Je to důvodem k zamítnutí žadatelů?
Pro mě to není automatickým důvodem k nedoporučení. Tento fakt je pro mě zprávou, že daný zájemce má nějaké potřeby, které musíme v procesu posouzení zohlednit, dobře popsat a v dalším procesu se případně snažit o přiléhavé napárování s dítětem. Je celkem běžné, že budoucí osvojitelky vykazují úzkostné nebo neurotické projevy. Často je to způsobeno neúměrnou zátěží těla i duše v procesu umělých oplodnění a vyrovnávání se s faktem bezdětnosti. I tyto ženy však mohou dítě osvojit a stát se laskavými a milujícími náhradními maminkami. Záleží na více faktorech, vždy se snažím hodnotit situaci zájemce komplexně, ptám se, jaké má zdroje ke zvládání náročných situací, jak přistupuje k nabídce pomoci od odborníků, jakou má partnerskou a rodinnou podporu a další.
Je možné nějak ověřit, že žadatelé odpovídají pravdivě? Co se děje, pokud zjistíte, že pravdivě neodpovídají?
Ano, je možné to ověřit. Kontakt se zájemcem není jednorázový, jedná se většinou o nějakou spolupráci v čase, mohu tak sledovat, zda to, co deklaroval na začátku procesu, přetrvává či se mění. Také některé diagnostické metody obsahují škály nebo mají jiné nástroje, které mi mohou přiblížit to, jak je zájemce otevřený a zda má spíše tendence sdělovat své záměry a postoje pravdivě či ne. Je to však spíše o „skládání obrázku“ než o nějakém zázračném detektoru lži. Klíčové je také si uvědomit, že upřímnost během procesu posouzení k sama sobě i k ostatním vede k větší úspěšnosti budoucího náhradního rodičovství. Čím více je zájemce totiž otevřený, sděluje upřímně svá přání či potřeby, tím přiléhavěji je možno ho směrovat k případným podporám a doporučením. Také případné párování s dítětem bude pravděpodobně přiléhavější, protože bude možno zohlednit na straně zájemce více faktorů a případných specifik. Pokud zjistím, že jsou odpovědi zájemců nekonzistentní, konfrontuji je s tímto zjištěním a mluvíme o tom, proč se to děje.
Víme, že malé procento žadatelů o NRP tímto posouzením neprojde. Můžete prosím popsat důvody, které k tomu mohou nejčastěji vést?
Nejčastěji nedoporučuji žadatele z důvodu kumulace rizik, u nichž se domnívám, že by mohly ohrozit bezpečný a adekvátní vývoj potenciálně přijatého dítěte. Tato rizika se často objevují na více úrovních či u více sledovaných charakteristik, jako je osobnost žadatele, případná osobnostní patologie, neadekvátní motivace k dané formě náhradní rodinné péče, nestabilní rodinný systém, potřeby dětí v rodině již žijících. Často na podobná rizika upozorní i zjištění lektorů z přípravných kurzů, či více popíší jejich projevy v reálném životě.
