Ve většině případů, pokud se jedná o psychosomatický projev dítěte, jej za nějaký čas, kdy je odstraněna překážka (nemusí do školy, nemusí na trénink …) ona bolest opustí, ustoupí.
Co je to tedy psychosomatika?
Psychosomatika sama o sobě zkoumá vztah společného působení těla dítěte a jeho duše. Zabývá se tím, jak určité psychické vlivy působí na tělo dítěte a naopak. Jak tělesné onemocnění působí na psychiku dítěte.
Tyto vlivy mohou být v životě dítěte různé. Může to být strach dítěte z překážky, strach z dětí, z okolností, nedůvěra v sebe. Může to být i reakce na slova dospělého a z toho plynoucí strach nebo obava. Například rodič řekne někde bokem dítěte, že je s ním hodně starostí. Dítě to zaslechne a uloží v sobě jako informaci, že by bylo lepší, kdyby si ho do péče nebrali.
Důležité je, abyste vnímali, zda se dítě setkalo s infektem, v jakém prostředí bylo, co dělalo nebo jedlo v posledním období. Dítě tedy nemá infekci, pokud byste přijeli k lékaři, nic by mu nezjistil, zřejmě by vás poslal na další vyšetření, která by byla také negativní.
Poznávací znamení, že se může jednat spíše o psychosomatický problém u dítěte je, že pokud mu odstraníme překážku, ve většině případů problém zmizí. Když má jít opět do školy nebo na trénink, když má psát velký test z matematiky, problém se znovu objeví. Ona část těla, nejvíce u dětí břicho a hlava, jej však opravdu bolí.
Může se tedy jednat o možné souvislosti:
- Pokud bolí dítě hlava, může u něj jít o větší přetěžování.
- Pokud se něco objeví nenadále na jeho kůži – ekzém, vyrážka, může se jednat o strach ze ztráty bezpečí, z narušení vztahu mezi mámou a dítětem.
- Pokud dítě hodně jí nebo si schovává cukrovinky, může se jednat o jeho vnitřní samotu, o neuspokojený život.
- Pokud dítě bolí břicho, může se jednat o to, že cítí nebezpečí ( např. písemka) nebo pociťuje větší odpovědnost, které se poleká.
Co tedy udělat?
Najít si na dítě čas. Sednout si k němu a opravdu přiznat a souhlasit s tím, že jej něco bolí. Ono místo a samozřejmě i dítě pohladit, pomazlit.
Zkusit se dítěte zeptat, zda se něčeho bojí. Zda je v blízké době nějaká situace, ze které má obavu. Zda dítě slyšelo nebo vidělo něco, co mu vrtá v hlavě.
A zkusit spolu s dítětem hledat, jak vyřešit onu situaci. Jak najít mechanismy uvolnění, sílu pustit se do boje s překážkou.
Důležité je soustředit se na samotné dítě, ne na nemoc.
Často už pojmenování problému pomáhá dítěti podívat se na věc, lépe ji pochopit a hledat s dospělým řešení.
Důležité je spolu s dítětem uvědomit si, zastavit se, pojmenovat onu věc, onu potíž a pustit se spolu s ním do řešení. Aby tak dítě našlo sílu i samo v sobě. Našlo důvěru v sebe.
Dejte se do toho, pokud vnímáte, že obtíže vašeho dítěte nejsou fyzického rázu.
