Dítě má právo rozhodovat samo o sobě
Termín sharenting označuje jednání, kdy rodiče sdílí informace o svých dětech mimo rodinu. Typicky prostřednictvím sociálních sítí, blogu nebo ve zprávách. Zveřejňují fotografie, videa nebo příspěvky o samotném dítěti nebo aktivitách rodiny. Toto zdánlivě neškodné jednání má ale mnoho úskalí a nebezpečí.
Prvním z nich je nakládání s informacemi dítěte bez jeho souhlasu. Pokud děti nejsou zapojeny do rozhodovacího procesu, ztrácí nebo ani nenabývají kontroly nad tím, co se o nich objeví online.
Dle UNICEF odborníci doporučují, aby rodiče téma souhlasu se sdílením řešili s dětmi již od útlého věku, konkrétně již od tří let. Je důležité se dítěte před zveřejněním čehokoliv zeptat a nepublikovat obsah, který dítě nezná a nedalo k němu souhlas. Tímto přístupem lze předcházet budoucím sporům a budovat důvěru. Dítě si je vědomo, že jeho rodič respektuje jeho hranice a osobní prostor.
Rizika a nebezpečí sharentingu
Nadměrné sdílení fotografií, videí a osobních informací s sebou nese taky významná rizika kybernetické bezpečnosti. Rodiče mohou nevědomky zveřejnit takové údaje, které jsou zneužitelné. Ať už se jedná o samotnou podobu dítěte, kterou lze již zneužít s pomocí AI (např. finanční podvody), fotky např. v plence nebo plavkách se pak mohou dostávat na weby s ilegálním obsahem a podobně.
Nebezpečné je ale také zveřejňování fotografií, které odhalují například, kam dítě chodí do školy, kudy se vrací domů nebo kde se aktuálně nachází. Z několika tzv. stories je snadné během okamžiku vyčíst, kde a kdy se bude dítě nacházet, kdy se pohybuje bez rodičů, jaké má zájmy a podobně. Zde už jde přímo o bezprostřední bezpečí dítěte.
Vědecké poznatky a vědomý sharenting
Vědecké studie a průzkumy upozorňují na hluboké etické a sociální důsledky sharentingu. Například nedávný průzkum v Turecku ukázal, že pro velkou část respondentů (86,9 %) může být sdílení fotografií a videí dětí na sociálních sítích ze strany rodičů, příbuzných a pečovatelů hodnoceno jako zanedbávání a zneužívání dětí (child neglect and abuse). Tyto výsledky podtrhují potřebu větší citlivosti a zvýšeného povědomí o potenciálních negativních dopadech.
Zároveň se objevuje koncept tzv. vědomého sharentingu (conscious sharenting). Jedná se o strategii, kterou se rodiče snaží implementovat, aby vyvážili společenský tlak na neustálé zveřejňování informací o rodině a dětech se snahou ochránit jejich soukromí. Konkrétně to znamená, že rodiče při sdílení používají různé metody. Například je to zakrytí obličeje dítěte nebo rozmazání či ořezání rozeznatelných částí z fotografie. Ani tato metoda ale nemusí být zcela “neprůstřelná”.
Digitální stopa a její dopady
Jedním z nejzávažnějších, i když často neúmyslných, důsledků sharentingu je vytvoření permanentní digitální stopy. Dítě si tuto stopu nezvolilo a nemůže ji později snadno vymazat. A to i v případě, že je zveřejněný obsah na první pohled neškodný (např. jméno na uniformě, fotka ze školy). Zveřejňované detaily jako celé jméno, datum narození a místo se mohou stát bohatým souborem dat pro kyberzločince.
Digitální stopa může mít dalekosáhlé dopady na budoucnost dítěte. Zveřejněná data mohou podvodníci použít pro krádež identity, a to i v kombinaci s dalšími uniklými informacemi. Vzniká i riziko tzv. digitálního únosu (digital kidnapping), kdy cizí osoby ukradnou fotografie dítěte a vydávají se za jeho rodiče na sociálních sítích. Děti si navíc v dospívání často stěžují, že části jejich životů sdíleli rodiče bez jejich souhlasu. To podkopává jejich důvěru v rodiče a ochotu sdílet s nimi osobní informace.
U fotek dětí víc než kdy jindy platí: Co je jednou na internetu, je navždy na internetu. Navíc zveřejněním obsahu na různých platformách se tento obsah stává ve většině případů majetkem těchto platform.
Specifika sharentingu v náhradní rodinné péči vám přineseme v navazujícím článku. Pokud vás toto téma zaujalo, přečtěte si také článek Digitální stopa dětí z náhradních rodin.
