Audio-mozaika „Slyšíte nás?“

04/07/2024

V České republice vyrůstá v tuto chvíli více než 8 000 dětí v ústavní péči. Tyto děti potřebují odejít domů. Z mnoha studií a výzkumů víme, že ústavní péče není ideálním místem pro dětství a dospívání a systém náhradní rodinné péče toto musí reflektovat. I se všemi poznatky, které už nyní máme, systém nefunguje pro děti ideálně. Procesy jsou zdlouhavé, zbytečně komplikované a jednotlivé subjekty nespolupracují efektivně. To se musí změnit. Nový zákon nejen s těmito změnami pro děti počítá.

V audio-mozaice „Slyšíte nás?“ vám nepřinášíme názory odborníků, statistiky nebo výsledky výše zmíněných studií. Přinášíme vám jedinečné zkušenosti skutečných lidí, kterým český systém náhradní rodinné péče ovlivnil život. Vypovídají autenticky o svých zkušenostech, bez režie nebo sledování konkrétního cíle. Přesto se shodují v zásadních bodech a myšlenkách. Nejsou to tragické příběhy, dokonce by se dalo říct, že jde o výpovědi dnes šťastných a vyrovnaných lidí. K tomu ale vedla dlouhá cesta. Cesta, která se odvíjela ne díky systému, ale navzdory jemu.

Legislativa a právo, Sociálně-právní ochrana dětí

Tereza Navrátil Šimonová

Jmenuju se Tereza a cítím se jako liči. Na povrchu docela exotická skořápka, uvnitř je ale bílý jako právě nastrouhanej kokos. Narodila jsem se v Česku jako míšenka a vyrostla v totálně bílé rodině. Dlouho jsem netušila, kde jsem se tady, uprostřed Evropy vlastně vzala a jednoho dne jsem si řekla, že do toho šlápnu. No, spíš jsem do toho skočila rovnýma nohama a zabořila se až po kolena. Kontaktovala jsem biologickou rodinu, nechala si udělat testy DNA a začala psát o svých držkopádech s milým českým rasismem. Jak se to všechno vyvrbilo? Na to můžete přijít se mnou v knížce Jako liči.

Zobrazit příspěvky