Od dnešního dne je možné si v předprodeji objednat, a tím podpořit vydání nové knihy Terezy Navrátily, Jako liči.
Jmenuje se Tereza a cítí se jako liči. Na povrchu docela exotická skořápka, uvnitř je ale bílý jako právě nastrouhaný kokos. Narodila se v Česku jako míšenka a vyrostla v totálně bílé rodině. Dlouho netušila, kde se tady, uprostřed Evropy, vlastně vzala, a jednoho dne si řekla, že do toho šlápne. No, spíš do toho skočila rovnýma nohama a zabořila se až po kolena. Kontaktovala biologickou rodinu, nechala si udělat testy DNA a začala psát o svých držkopádech s milým českým rasismem. Jak se to všechno vyvrbilo? To se dozvíte v knize Jako liči.
Co o této knize řekla autorka:
„Nejspíš to, že je o adopci, etnicitě, rasismu a hlavně o hledání sama sebe. Nechybí v ní humor ani vážnější chvilky. Knížku jsem zkrátka napsala tak, jak bych ji já sama ráda četla. A snad se mi povedlo trefit do černého.“
O čem v knize píšu
Píšu o sobě a svém životě. Píšu o tom, co to znamená, být míšenkou v Česku. Jaké to je, cítit se jako Češka, vypadat jako Afričanka a nepatřit nikam. Píšu o tom, jaké to je, srovnat se s vlastní etnicitou, jak v dospělosti hledat svoje kořeny, jak přistoupit k adopci a jak se vypořádat s nenávistí. A snažím se to dělat s humorem.
Pro koho je kniha určena
Kniha je pro všechny dospělé a dospívající, kteří chtějí nahlédnout na naši společnost trochu jinýma očima. Je taky pro všechny, kteří se jakkoliv liší a zažívají kvůli tomu nepříjemné situace. Je to čtení pro ty, kteří potřebují povzbudit a podpořit a zjistit, že v tom nejsou sami. A v neposlední řadě je taky pro náhradní rodiče, aby věděli, že všechno bude o. k.
Proč jsem knihu napsala
Vyrostla jsem v Česku v devadesátkách, kdy černoši prodávali lístky na parníky na Karlově mostě, Televizní noviny moderoval Rey Koranteng a Češi považovali Mirečka z Básníků v moravském kroji za vrchol humoru. Toužila jsem po černé Barbie a taky po tom, abych konečně potkala někoho, jako jsem já. Fascinovala mě Afrika, zvířata, hudba i kultura, ale neměla jsem nikoho, kdo by mě s ní seznámil. Sama jsem netušila, kde jsem se tu vzala, proč vypadám tak, jak vypadám, odkud pocházím a jaké mám kořeny. Byla jsem sama. Pořád jsem sama, ale i díky psaní je lepší se s tím vyrovnat. Napsala jsem knížku, kterou bych si byla ráda přečetla, když mi bylo 15. A pak znovu ve dvaceti, v pětadvaceti. Psaní knížky byla pro mě tak trochu terapie, dodala mi odvahu hledat svoje kořeny a doufám, že se stane milou součástí knihovny pro všechny, kteří mají podobný životní příběh nebo prostě jen chtějí být citlivějšími a vnímavějšími lidmi.
Podpořte vydání knížky Jako liči v předprodejovém crowdfundingu na pointa.cz. Jedině tak bude mít možnost spatřit světlo světa!
Na Pointa.cz je k dispozici i malá ukázka z knihy.
Pokud byste se chtěli o Tereze před zakoupením knihy dozvědět víc, doporučujeme dva rozhovory s názvem „Ano, jsem adoptovaná, nejsem úplně normální, ale jsem v pohodě“ – 1. díl a 2. díl.
