Velký pokoj s deseti kovovými postýlkami. A v tom pokoji a postýlkách malé děti a miminka. Některé pláčou a snaží se upoutat pozornost, zatímco další už vědí, že k nim stejně nikdo nepřijde. Leží v klidu, tiše si hrají. Do místnosti vstupuje vychovatelka, které právě začíná noční nebo denní směna. Konečně bere do rukou první plačící miminko.
Toto je obrázek sirotčinců socialistického typu, které v Čechách a na Slovensku fungovaly počátkem 90. let minulého století.
Děti z těchto zařízení neměly prakticky žádné trvalé vztahy, takže je nedokázaly ani vytvořit, měly problém najít partnera a fungovat ve společnosti. Nezřídka trpěli obtížemi deprivace jako je sebepoškozování, agrese vůči sobě či jiným dětem, lhaní či krádeže… To byla doba, kdy vzniklo sdružení Návrat, kdy si dva absolventi sociální práce Marek Roháček a Vlado Matej řekli, že chtějí změnit svět.
Soňa Očkášová, psycholožka Centra Návrat v Bratislavě
Na Slovensku dnes už nenajdete velké pokoje plné malých postelí. Jsou složené a uklizené. Opuštěné děti do 6 let dnes podle zákona o sociální ochraně dětí žijí v pěstounských a profesionálních rodinách.
Jediným domovem pro dítě je rodina. Už 30 let.
