Pavla strávila první dva roky svého života s rodiči, pak ale bohužel následovala rodinná tragédie.
Maminka byla divoký temperament a chtěla žít podle svého, a tak se jednoho dne rozhodla, že se chce nechat rozvést. Tátovi se to samozřejmě nelíbilo a vyřešil to bohužel docela špatně a to tak, že ji prostě zavraždil.
Pavla byla poté umístěna do kojeneckého ústavu, kde bohužel strávila celý rok, než si ji mohli domů odvést teta se strýcem.
Byla jsem v tom domově nejstarší dítko, protože tam byly děti do tří let, ale tím, že další domov byl hodně daleko a náhradní rodiče – teta se strejdou si nemohli dovolit dojíždět, tak byla výjimka. Oni tam za mnou každý týden jezdili na návštěvy.
Pavla s velkou láskou vzpomíná na krásné dětství, které následně u tety se strejdou strávila. O tom, co se stalo s jejím otcem a proč je ve výkonu trestu, věděla, ale náročné pro ni byly návštěvy ve vězení.
Procházet detektorem kovů a všechny tyto prohlídky, to bylo ještě zajímavé, já malá holka a najednou všude plno policajtů a všichni si mě všímali, tak to byla legrace. Ale potom samotný kontakt s otcem, to bylo těžký. Jednak je to takový stísněný prostor a takový pro dítě zvláštní pocit. Protože ti ostatní chlapi vypadali jako všelijak. A já jsem věděla, že on je tam za těžký zločin a ti chlapi jsou tam ze stejných důvodů, takže to bylo nepříjemné i z tohohle pohledu.
Otec byl později, když už byla Pavla v pubertě, propuštěn na svobodu. V tu stejnou dobu si také zažádal o navrácení Pavly do své péče.
Zaujal vás Dobrý podcast?
Chcete si poslechnout více rozhovorů? Můžete ZDE!
