Naše cesta ke schválení mezi pěstouny trvala zhruba dva roky a my jsme měli čas přemýšlet a zjišťovat podrobnosti. Většinu této doby jsme čekali na různé termíny psychologického posouzení nebo odborných příprav. Našim dětem bylo v této době 15, 12 a 9 let.
Já osobně většinu svého profesního života pracuju s dětmi v různých pozicích od lektorky různých kroužků pro děti nebo rodičů s dětmi po vedoucí miniškolky dětí od dvou let v mateřském centru, také jsem vedla prázdninové kempy pro děti z miniškolky a jezdím pravidelně jako vedoucí na dětský křesťanský tábor. Pracovala jsem v družině, jako asistentka ve školce a také jsem několik let učila své dva syny doma. Práce s dětmi mě moc baví a přijde mi smysluplná. O přechodném pěstounství jsem se dozvěděla v době, kdy jsem přemýšlela, co dál a měla jsem volné kapacity. Zjišťovala jsem si informace, navštívila jsem odbor sociální na našem OSPODu, kde jsem dostala potřebné formuláře a po jejich vyplnění nás navštívila sociální pracovnice v době, kdy jsme byli doma celá rodina.
Od roku 2017, kdy jsme byli schváleni jako pěstouni na přechodnou dobu, prošlo naší péčí osm dětí. Osmé děťátko máme aktuálně v péči. Přebírali jsme děti převážně v porodnici, ale dvakrát z péče rodičů, kteří péči nezvládli (konkrétně jednou přebíráno dítko na OSPODu, podruhé v nemocnici). První děťátko, chlapec, měl při porodu šest kilo a pamatuju si, když mi volala jeho sociální pracovnice a zjišťovala, zda si můžeme chlapce převzít a řekla tuto informaci, byla jsem zaskočená a zeptala jsem se, zda se jedná opravdu o novorozence. Tento chlapec od září nastupuje do druhé třídy a je usměvavý a spokojený ve své nové rodince.
Nejkratší doba naší péče trvala necelých šest týdnů, kdy se maličká vracela do péče milujících rodičů, kteří si mysleli, že další děťátko již nezvládnou, ale opak byl pravdou. Tady jsme s mojí milou klíčovou pracovnicí pomohli mamince vyřídit veškeré náležitosti k dávkám a všemu, na co měla nárok a nevěděla o tom. Zde jsem zažila, že se maličká neodpoutala vůbec od maminky, která se mnou byla v úzkém kontaktu a vždy při její návštěvě byla klidnější a reagovala na svoji maminku. Nejdelší dobu jsme měli děťátko, také holčičku, 18 měsíců. Zde nebyl problém, že by ji nikdo nechtěl, ale babička, která by ji mohla hned dostat do péče, žila v Irsku a rodiče vše zpočátku hodně komplikovali. Předávali jsme do osvojení, příbuzenské pěstounské péče, rodičům i do dlouhodobé pěstounské péče. Aktuálně máme chlapečka sedm měsíců, který bude zřejmě volný k osvojení, ale tím, že maminka nedala souhlas s osvojením, bude vše trvat déle.
V péči o naše děťátka, která máme v přechodné pěstounské péči, spolupracujeme celá rodina, i když je nejvíce péče na mně. Nicméně naše děti, nejvíce nejmladší Verunka a starší Ráďa, jsou mi ohromnou pomocí a můžu se na ně ve všem spolehnout. Nemají problém s pohlídáním a jakoukoliv pomocí, když potřebuji a oni můžou.
Sociálně právní ochrana dětí mě hodně zajímá, od roku 2017 jsem se rozhodla rozšířit si svoje obzory studiem. Chtěla jsem vědět, jak věci fungují, kompetence nejen mé, ale celého systému a více porozumět celému systému. Začala jsem studiem VOŠ sociálně právní, poté jsem navázala bakalářským studiem sociální práce a nyní jsem ve druhém ročníku navazujícího magisterského studia sociální a charitativní práce na HTF UK.
Zaujal Vás tento příběh? Přečtěte si i další příběhy rodin!