Možná je to ze strachu z neznáma. Protože nás vlastně neznají. V rádiu a televizi se stále mluví o nějakých negativních věcech, ale nenajdeš třeba dětskou knížku, kde by bylo romské dítě.
Alžbětu zajímalo, zda si Lída myslí, že je vůbec v pořádku rozlišovat děti podle jejich původu. V mnoha zemích by to bylo vnímáno jako protiprávní.
Vůbec mi to v pořádku nepřijde, protože každé děťátko potřebuje náruč, lásku a bezpečí. A proč to má být rozdělené podle toho, jakou má barvu kůže?
Možná by romským dětem, které hledají náhradní rodinu, bylo lépe v romském prostředí, kde by se mohly cítit více přijaté a lépe vnímat sounáležitost s ostatními v prostředí, které je mu něčím blízké. Proč se nedaří najít více takových náhradních rodin? Měla by být větší osvěta mezi romskou komunitou, aby se stali náhradními rodiči?
Co se ke mně dostává za informace, tak problém je ta komplikovaná byrokracie celého procesu. Pro mnoho lidí, kteří by chtěli děti, je to všechno, co k tomu patří, prostě moc dlouhé a náročné. A pak by byla potřeba reklama, letáčky, klidně debaty, povídání, semináře, což vím, že se děje, ale byly by potřeba i na místech, kde by to nikdo nepředpokládal. Třeba i ve škole, kdekoliv. Kdyby se to spojilo s tím, aby to nebylo tak komplikované, tak si myslím, že by se to mohlo hnout.
Platí vůbec, že se romskému dítěti bude vždy žít lépe v romské rodině?
Tam spíš jde o to, aby neztratilo to svoje Já. Aby se nebálo toho, kdo je. Protože lásku umí dát určitě jak Češi, tak Romové, prostě maminky a tatínkové. Když už si dítě vezmou, tak ho přece milují. Potom, když to dítě chce, protože některé chtít nemusí, tak mu pak ukázat tu kulturu. Nemusí mu ji přímo dát, ale aby věděl, jak to je, kdo je, kdo je Rom.
Pokud přijmou náhradní rodiče dítě od rodičů, kteří se hlásí k romské komunitě, co by mu měli dát? Jak nejlépe zprostředkovat romskou kulturu, pokud sami vyrůstají v českém prostředí a není to pro ně autentické?
Může být dítě, které se vůbec nechce hlásit k romství. Možná to u něj přijde později a možná vůbec. Já si myslím, že bych se chovala úplně stejně k českému nebo k romskému dítěti. Dát mu to, co potřebuje. Kdyby potřeboval zjistit svoje kořeny, řekla bych mu: „Tak prostě pojď, půjdeme.“
Co dělat, kdyby nechtělo? „Samozřejmě nenutit. Doptat se, nebo nechat ho, ať ono se mnou o těchto věcech mluví a teprve reagovat na to, co přijde a nedělat si moc plány, protože mi přijde, že právě toto v náhradní rodinné péči hodně platí.“
Vnímá Lída nějakou specifickou odlišnost mezi českými a romskými dětmi, které přijala do péče?
Každé to dítě zbožňujeme! Pro mě tam není žádný rozdíl. Já tu péči a lásku dám každému dítěti, které ke mně přijde a bude u mě a dám mu ji takovou, aby bylo zdravé a šťastné.
Na konci rozhovoru si můžete poslechnout úryvek z operety Géňa a Béla!
Autor hudby a libreta: Jožka Fečo
Název skladby: Kalo segno čha / Černý tmavý kluk
Nahráno: v hudebním studiu A – Karlín
Hudba: housle primáš Jožka Fečo a jeho soubor RAIDŽ / Romové pojďme už žijem
Zpěv: Erika Fečová ml.
První část rozhovoru najdete zde.
Druhou část rozhovoru najdete zde.
Bonusový rozhovor najdete zde.
Zaujal vás Dobrý podcast?
Chcete si poslechnout více rozhovorů? Můžete ZDE!
