První společné měsíce plné změn, poznávání a budování důvěry
Právě přijetí miminka okolí často vnímá jako „tu jednodušší cestu“. Dítě je malé, nebude si nic pamatovat a nová rodina může začít úplně od začátku.
Skutečnost bývá mnohem pestřejší. První rok společného života je obdobím velkých změn, radosti i nejistoty. Ne proto, že by jedna cesta k rodičovství byla těžší než druhá, ale proto, že každá přináší jiné zkušenosti a náhradní rodinná péče má svá specifika. Adaptují se rodiče, adaptuje se dítě a společně se učí vytvářet vztah, který se bude celý život prohlubovat.
Právě první měsíce bývají také obdobím, kdy rodiče nejčastěji zjišťují, že některé věci si představovali úplně jinak.
„Je to přece miminko… proč je to tak náročné?“
Miminko prožilo těhotenství své biologické maminky, porod a často také první dny nebo týdny života s jinými pečujícími osobami. Přechod do nové rodiny proto představuje významnou změnu.
Přestože rodiče dítěti poskytují blízkost, citlivě reagují na jeho potřeby a snaží se mu vytvořit bezpečné prostředí, nemusí být miminko hned klidné a spokojené. Některé děti mohou více plakat, hůře usínat, obtížně se uklidňovat nebo být naopak nezvykle tiché a málo reagovat. Nejde o známku špatného rodičovství. Může to souviset s tím, že dítě prožívá velkou změnu a jeho nervová soustava se teprve učí cítit bezpečně.
Mozek malého dítěte je v prvních měsících mimořádně tvárný. Právě opakované zkušenosti s citlivou péčí podporují vytváření nových nervových spojů, díky nimž se dítě učí důvěře i navazování vztahů. Bezpečný vztah vzniká právě těmi každodenními drobnými zkušenostmi, když rodiče opakovaně citlivě reagují na jeho potřeby, utěšují ho, konejší a dávají mu pocit bezpečí.
Rodiče také procházejí velkou změnou
Při příchodu dítěte se pozornost často soustředí především na jeho prožívání. Méně už na to, co prožívají rodiče. Adoptivní a pěstounští rodiče sice neprošli těhotenstvím ani porodem, přesto se i jejich život během jediného dne převrátí vzhůru nohama. Přidává se únava, nedostatek spánku, citlivost, někdy i pocity nejistoty nebo smutku.
Někteří rodiče jsou překvapeni, že silné city nepřijdou hned. Láska nemusí vzniknout ve chvíli, kdy dítě přijde domů. Často roste pomalu, společně s každodenním poznáváním a sdílenými zkušenostmi. Je to naprosto normální.
Mnoho rodičů si navíc vyčítá, že místo nepřetržitého štěstí cítí občas vyčerpání. Jenže právě první rok rodičovství patří mezi nejnáročnější životní období bez ohledu na to, jakým způsobem rodina vznikla.
Co když se později objeví něco, co dnes nevidíme?
Jednou z častých obav rodičů bývá strach z budoucnosti. Co když se časem projeví následky prenatálního vývoje? Co když se objeví genetická zátěž nebo důsledky raných zkušeností? Tyto otázky jsou naprosto pochopitelné.
Stejně jako u biologických dětí se ani u dětí v náhradní rodinné péči nedá často dopředu předvídat, jaké zdravotní nebo vývojové obtíže se mohou v průběhu života objevit. Genetická výbava může zvyšovat pravděpodobnost některých onemocnění nebo obtíží, neznamená to ale, že se skutečně projeví.
Mnohem větší význam než snaha předvídat budoucnost má prostředí, ve kterém dítě vyrůstá a vztahy, které během života zažívá.
Právě bezpečný, stabilní a otevřený vztah je jedním z nejdůležitějších předpokladů zdravého vývoje dítěte.
Co pomáhá během prvního roku
Zpomalit
První měsíce nemusí být obdobím návštěv, výletů ani seznamování s celou rodinou. Miminko potřebuje poznat, kdo jsou jeho nejbližší lidé, a nová rodina potřebuje prostor vytvořit si vlastní rodinný rytmus. Příliš mnoho nových lidí, podnětů nebo cestování může být pro dítě, které právě změnilo domov, náročné.
Samozřejmě to ale neznamená, že rodiče musí celé týdny trávit pouze doma. Důležitější než místo je totiž to, že jste spolu.
Využívat blízký kontakt
Mnoha rodinám pomáhá nošení miminka v šátku nebo ergonomickém nosítku. Dítě je v těsném kontaktu s rodičem, vnímá jeho dech, pohyb i hlas a postupně si upevňuje pocit bezpečí.
Díky tomu může rodič snáze skloubit potřeby miminka s běžnými denními aktivitami. Rodič může vyrazit na procházku, do galerie, na kávu s přáteli nebo vyřídit drobné pochůzky, aniž by dítě přicházelo o blízkost, kterou právě teď tolik potřebuje. Pro mnoho miminek je navíc pohyb a kontakt s tělem rodiče tím nejlepším způsobem uklidnění.
Vytvářet předvídatelnost
Každodenní rituály, jako večerní koupání, stejná ukolébavka nebo způsob uspávání, pomáhají dítěti orientovat se ve světě. Nemusí být složité ani dokonale dodržované. Důležité je, že se některé věci opakují a dítě postupně zjišťuje, co může očekávat. Právě opakování a předvídatelnost dávají malým dětem pocit bezpečí.
Pečovat i o sebe
Někdy se může znovu otevřít téma dlouhého čekání, neplodnosti nebo předchozích ztrát. Je v pořádku obrátit se na psychologa nebo využít podpůrnou skupinu náhradních rodičů, například v doprovázející organizaci. Sdílení s lidmi, kteří procházejí podobnou zkušeností, bývá často velkou úlevou. Rodič, který pečuje i o své vlastní duševní zdraví, může být dítěti lépe k dispozici.
Mít realistická očekávání
Neexistuje jediný správný scénář, jak mají první společné měsíce vypadat. Každé dítě i každá rodina si hledají vlastní tempo. Některé rodiny zažívají klidný začátek, jiné více pláče, únavy nebo nejistoty. Ani jedna z těchto cest nevypovídá o tom, jaký vztah mezi rodiči a dítětem nakonec vznikne.
Bezpečný vztah nevzniká během jednoho dne. Vzniká stovkami drobných okamžiků: Dítě zapláče. Někdo přijde. Utěší ho. A příště znovu. Právě díky této opakované zkušenosti se dítě postupně učí, že svět může být bezpečné místo.
První rok není zkouška
První rok po přijetí miminka není test rodičovských schopností. Je to období poznávání, hledání společného rytmu a budování vztahu. Přináší velkou radost, ale také únavu a někdy pochybnosti.
To nejdůležitější ale není dokonalost. Je to každodenní přítomnost, citlivost a ochota být dítěti nablízku znovu a znovu. A právě tyto malé každodenní okamžiky postupně vytvářejí to nejcennější – pocit bezpečí a domova.
Více o tom, proč může být nošení v šátku pro děti v náhradní rodinné péči přínosné, se dočtete v našem článku Blízkost a bezpečí – to je nošení dětí v šátku.
Přečtěte si také další témata z naší rubriky Výchova a péče.
